18-2696
4553
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
00
1-328
23-3552
54-1677
26-102
Databáza Hviezdnej flotily: Triedy hviezdných lodí
autorizačný kód užívateľa prijatý
D-09
T-5439
05-694579
26-826210
86-478608
Intrepid
Typ lode:
Priezkumník, stredný krížnik
Počet lodí:
50 doposud postaveno; 15 bylo ztraceno v průběhu války s Dominionem, 35 nadále slouží; stále se pokračuje ve stavbědoposud postaveno; 15 bylo ztraceno v průběhu války s Dominionem, 35 nadále slouží; stále se pokračuje ve stavbě.
Výška lode:
64,40 m
Šírka lode:
132,10 m
Dĺžka lode:
344,50 m
Hmotnosť lode:
700.000,00 ton
Počitačový systém:
LCARS
Počet palub:
15
Počet členov posádky:
141
Diplomatické vybavenie:
3
Cestovná rýchlosť:
Warp 8,00
Maximálna rýchlosť:
Warp 9,98
Kritická rýchlosť:
Warp 9,99
Impulzný pohon:
hyper impulsní jednotky
Obranný systém:
systém štítů, celková kapacita 729.000 TJ, standardní duraniovo - tritaniový jednoduchý trup, standardní pole strukturální integrity
Zbraňové systémy, phasery:
15 phaserových polí typu VIII, celkový výkon 10.000 TW
Zbraňové systémy, torpéda:
4 fotonové torpédomety typu 6 + 38 torpéd, třída vybavena i trikobaltovými torpédy a torpédy třídy 10
Počet raketoplánov:
4 raketoplány typu 6, typu 8 a typu 9; kapitánova jachta; loď USS Voyager navíc vybavena velkým raketoplánem Deltaplánem
Vývoj, vypustenie, používanie:
2371 - současnost, třída je stále ve stavbě
Životnosť:
80
Minimálny cyklus opráv:
1
Štandardný cyklus opráv:
5
Maximálny cyklus opráv:
20
Popis
Třída Intrepid představuje třídu středně velkých průzkumných lodí Hvězdné flotily, která vstoupila do služby ve druhé polovině 24. století. Tyto lodě byly primárně navrženy na dlouhotrvající průzkumné mise v hlubokém vesmíru a to i přesto, že jsou ani ne poloviční velikosti lodí třídy Galaxy a standardně jsou osazeny asi 150 člennou posádkou. Nicméně se jedná o nejmodernější lodě Flotily, na kterých byly osazeny ty nejnovější technologie. Díky tomu byly tyto lodě považovány za rychlé, promyšlené a elegantní.

Lodě třídy Intrepid byly po svém spuštění považovány za vůbec nejpokročilejší plavidla, jaké měla Flotila ve svém inventáři. Vývojáři je osadili těmi nejmodernějšími technologiemi. Mají nejnovější typ warp jádra s tricyklickým vstřikováním, warp gondoly umístěné na polohovatelných pylonech, což nejen zlepšuje efektivitu warp pole, ale také zabraňuje poškozování subprostoru. Tato třída je také vybavena bioneurální počítačovou sítí, která nahradila dříve používané isolineární obvody. Již z výroby je tato třída osazena také systémem Pohotovostního zdravotnického hologramu (PZH), konkrétně verze I.

Na svou velikost byly tyto lodě velmi dobře vybaveny. Měly vůbec nejlepší navigační sensory, což jim mimo jiné dávalo skutečně vynikající manévrovací schopnosti. Osazení novým typem warp jádra jim dalo dosud nejvyšší dosažitelné rychlosti ze všech lodních tříd do té doby Flotilou užívaných a to až warp faktoru 9,975. Překonala je až o několik let později nově vyvinutá třída Prometheus. Třída Intrepid byla osazena také nejrychlejším počítačovým procesorem, který byl schopný současného zprovoznění 47 milionů datových kanálů a 575 bilionů výpočtů v řádu nanosekund při provozní teplotě od 10 do 1790°K.

Lodě třídy Intrepid byly navrženy a konstruovány v loděnicích Utopia Planitia na Marsu od 60. let 24. století. Do služby začaly vstupovat s rokem 2370. Druhou lodí této třídy byla loď USS Voyager, která byla vypuštěna v roce 2371. V této době byly lodě této třídy považovány a technologicky nejpokročilejší plavidla, která kdy Flotila měla ve službě. V tomto ohledu je až následující rok překonala nová třída galaktických průzkumníků třídy Sovereign.

Schopnosti lodí této třídy byly nejlépe ilustrovány na lodi USS Voyager. Ta se hned při své první misi v roce 2371 ztratila v Delta kvadrantu, kdy po sedm let byla schopna fungovat v této nepřetálské a neprozkoumané části galaxie na své cestě zpět do prostoru Federace, kam se úspěšně dostala v roce 2378. Přitom byla kompletně odříznuta od podpory Hvězdné flotily a až do roku 2374 také od komunikace s ní.

Třída Intrepid má oproti předešlým třídám Hvězdné flotily mnohem aerodynamičtější vzhled. Lze ale u ní stále identifikovat primární trup a inženýrskou sekci s warp gondolami. Primární trup je však mnohem více eliptického vzhledu a zcela u těchto lodí chybí přechodový spojovací krk mezi primárním a sekundárním trupem. Charakteristickým znakem lodí této třídy jsou polohovatelné pylony warp gondol. Standardně jsou ve vodorovné poloze, když však loď přechází na warp, nakloní se směrem k trupu. Tento princip byl na těchto lodích aplikován poprvé, přičemž však následně už nebyl použit na žádné jiné třídě lodí Flotily. Trup lodi je vyroben z durania, energetické rozvody jsou založeny na plasmě a lodě mají tricyklické systémy podpory života.

Tak jako ostatní lodě Flotily, i třída Intrepid má můstek umístěný na první palubě, kde se nachází i zasedací místnost a kapitánova pracovna. Na palubě 2 se pak nachází hlavní jídelna pro posádku a také soukromá jídelna kapitána. Jídelna posádky má tři velká okna orientovaná do volného vesmíru ve směru letu lodi, takže podobně jako u přední desítky na lodích třídy Galaxy poskytuje strávníkům působivý výhled. Přímo pod jídelnou jsou pak umístěny kajuty velících důstojníků, které mají podobně působivý výhled, protože mají také velká okna situovaná ve směru letu lodi.

Výzbroj lodí je poměrně standardní. Mají phaserové baterie a fotonové torpédomety. USS Voyager byla mimo fotonových torpéd vybavena také trikobalotovými torpédy, která mezi běžnou výzbroj těchto lodí však nepatří. V zadní části sekundárního trupu je velký hangár raketoplánů. Vrata jsou orientována na záď, takže vzlétajícícm a přilétajícím raketoplánům poskytuje loď v případě potřeby ochranu trupem. Kromě toho je tato třída osezana aeročlunem.

Hlavní deflektor je umístěn proti hangáru, tedy v přední části sekundárního trupu. Lodě třídy Intrepid byly osazeny deflektorem nového typu. Ten je schopen emitovat různé druhy paprsků, včetně gravitonového. Přímo nad ním se nachází dva torpédomety. Úplně na spodní části sekundárního trupu se nachází bezpečnostní otvory, které slouží pro vypuštění celého warp jádra v případě nutnosti.

Lodě třídy Intrepid jsou jedny z mála velkých lodí Flotily, které jsou bez větších problémů schopny atmosférického letu a přistání na povrchu planety. K tomuto účelu jsou vybaveny čtyřmi přistávacími vzpěrami, které se vysouvají těsně před přistáním ze spodní části sekundárního trupu.

Třída Intrepid má celkem 15 palub a hmotnost 700 000 metrických tun. Celkově se na palubě nachází obvykle 257 místností. Specialitou této třídy je, že v případě nouzové situace může být celá sekce jedné paluby vystřelena do vesmíru.

Jako na ostatních lodích Federace, můstek představuje nervové centrum lodi, ze kterého lze ovládat prakticky veškeré její funkce. Můstek se nachází na palubě 1 a je z něj přístup na všechny další paluby.

Uspořádání můstku odpovídá standardnímu rozvržení u lodí Hvězdné flotily. V přední části je velká hlavní obrazovka. Před ní je velká konzole pro pilota lodi. Zajímavé u této třídy je, že pilot zastává také pozici navigátora. To hlavně proto, že množství funkcí spojených s letem bylo na těchto lodích díky moderním technologiím automatizováno. Z konzole pilota se tak kontroluje hlavně geometrie warp pole při letu nadsvětelnými rychlostmi a to v koordinaci se strojovnou. Na tuto konzoli se také posílají data z dálkových senzorů, přičemž drobné úpravy kurzu se provádí automaticky.

Při pohledu na hlavní obrazovku vpravo je nevelká boční konzole pro ovládání strojovny přímo z můstku, pokud si to situace vyžaduje. Konzola umožňuje kompletní kontrolu nad systémy hlavní strojovny. Na opačné straně je pak stanoviště pro hlavního vědeckého důstojníka. Za konzolí strojovny jsou dveře, které vedou do pracovny kapitána. Přesně na opačné straně, za konzolí vědeckého důstojníka, jsou pak dveře, které vedou do zasedací místni.

Uprostřed můstku se nachází křesla pro velitele lodi a jeho prvního důstojníka. Tento prostor je o dva stupně vyvýšen oproti konzole pilota, aby mělo velení lodi nerušený výhled na hlavní obrazovku. Zároveň je o tři stupně níže, než nejvyšší zadní část můstku. Jednotlivé úrovně jsou odděleny jednoduchým zábradlím. Mezi křesly pro kapitána a prvního důstojníka se nachází nevelký situační displej, odkud se dají ovládat základní funkce lodi buď manuálně nebo hlasovými příkazy. Tento displej je za běžného provozu lodi zasunut. Vysouvá se pouze v případě, že jej kapitán nebo první důstojník potřebují. Přímo nad křesly velení lodi je do zábradlí integrována pomocná konzole, ze které mohou být ovládány další funkce lodi.

Horní patro můstek uzavírá. Vpravo při pohledu k hlavní obrazovce je umístěna stanice pro hlavního bezpečnostního a taktického důstojníka lodi. Odsud se obvykle ovládají zbraňové a taktické systémy, včetně štítů, dálkových i krátkých senzorů, dále je zde umístěna kontrola nad vypouštěním sond nebo bójí a také nad vlečným paprskem. Na opačné straně se pak nachází operační stanice, kde se neustále schází veškerá hlášení o současném stavu lodi. Odsud jsou také řízeny nejrůznější aktivity napříč lodí, přidělováno vybavení, vyhodnocovány mise apod. Vedle těchto konzolí se nachází výstupy na můstek z turbovýtahů a mezi nimi pak hlavní situační panel lodi a další pomocné konzole.

Z můstku je přímo přístupná pracovna kapitána lodi. Vstup do ní se nachází mezi taktickou stanicí a stanicí strojovny. Kapitánova pracovna je orientována ve směru letu lodi. Má tři velká okna, která nabízí výhled do vesmíru. Přímo pod nimi je umístěn gauč s konferenčním stolkem. Naproti vstupu z můstku je pak umístěn pracovní stůl s křeslem a za ním pak osobní kapitánův replikátor. Z pracovny pak vedou ještě jedny dveře a to do chodby za můstkem s přístupem k další šachtě turbovýtahu.

Další místností, která je přístupná z můstku, je konferenční místnost. Ta je na stejném místě jako kapitánova pracovna, jen na druhé straně trupu. I tato místnost má tři velká okna orientovaná ve směru letu lodi. Mimo přístupu z můstku je přístupná též ze zadní chodby tak, aby návštěvy nemusely chodit přes můstek, což v některých případech není žádoucí. Celé místnosti dominuje velký jednací stůl s místem až pro osm lidí. V čele je místo pro velitele lodi nebo pro toho, kdo vede jednání. Po jeho pravé straně je pak umístěn velký nástěnný panel, který slouží pro potřeby jednání a instruktáží.

Lodě třídy Intrepid byly staveny jako nejrychlejší lodě, které do té doby měla Hvězdná flotila k dispozici. Byly proto vybaveny nejmodernějším warp jádrem třídy 9 s tricyklickým vstřikováním. Jádro je umístěno v hlavní strojovně, jejíž hlavní prostory se nachází na palubě 11, vrchní část pak na palubě 10. Samotné jádro však sahá až na palubu 15. Jeho maximální energetický výstup je 4 tisíce teradynů za sekundu a bylo konstruováno tak, že je schopno vydržet běžet až 3 roky bez nutnosti doplnění paliva. Samozřejmostí u tohoto typu jádra byla také možnost rekrystalizace krystalů dilithia. V případě nouze pak je možné celé jádro jednoduše vystřelit z lodi. Výpusť je na spodní části sekundárního trupu. Vystřelení warp jádra z lodi vyžaduje autorizační kód hlavního inženýra nebo některého z vyšších důstojníků. Po vypuštění se loď od jádra musí vzdálit pouze impulsní rychlostí. V případě, že je jádro skutečně vystřeleno, mají sice lodě náhradní součásti pro stavbu nového warp jádra, nicméně se zřejmě jedná o proces poměrně náročný, navíc s vypuštěným jádrem ztrácí loď většinu svého paliva. V případě, že nebylo jádro nijak poškozeno nebo dokonce zničeno, je možné jej zachytit vlečným paprskem a instalovat zpět na své původní místo.

Sama hlavní strojovna zabírá dvě podlaží. Hlavní prostor je na palube 11, kde jsou i hlavní kontrolní panely. Je zde také umístěna pracovna hlavního inženýra lodi. Horní patro představuje poměrně úzký ochoz podél celého obvodu strojovny přístupný buď malým jednomístným výtahem nebo přes žebřík přímo ze spodní části strojovny a také z Jeffreisových průlezů. Z hlavní strojovny jsou mimo warp pohonu ovládány také impulsní motory a jejich reaktor. Ty se nachází na pylonech warp gondol. Pro případ nouze jsou lodě třídy Intrpid dále vybaveny záložním impulsním reaktorem.

Jako všechny lodě Federace je i třída Intrepid vybavena phasery. Hlavní phaserové emitéry jsou umístěny na horní části primárního trupu, jako u ostatních tříd. Jedná se o dva dlouhé nepropojené emitéry, táhnoucí se po obou stranách trupu. Menší emitéry jsou pak umístěny v zadní části primárního trupu na obou jeho stranách. Jeden nevelký emitér je umístěn také v oblasti můstku. Obdobné rozmístění phaserových polí je také na spodní části primárního trupu. Další menší phaserová pole jsou umístěna na pylonech warp gondol a na spodní části přistávací rapmy pro raketoplány. Poslední větší phaserové pole je pak na spodní části sekundárního trupu v jeho první třetině a je orientováno kolmo k podélné ose lodi.

Třída Intrepid je vybavena celkem pěti odpalovači fotonových torpéd. Dva směřují na příď a jsou umístěny přímo nad hlavním deflektorem, dva na záď a poslední pokrývá spodní část lodí. Tato třída je obvykle vybavena torpédy třídy 6, dále třídy 9 a také třídy 10. USS Voyager byla vybavena navíc alespoň dvěmi trikobaltovými torpédy, což však není běžná výbava těchto lodí.

Dále jsou lodě běžně vybaveny dalšími speciálními náložemi, zejména subprostorovými, které mohou způsobit subprostorové poruchy a také gravimetrickými náložemi, které se dají instalovat na běžná fotonová torpéda. Kompatibilní s odpalovači torpéd třídy Intrepid byla, po menších modifikacích, také cardassijská kvantová torpéda.

Odpalovače fotonových torpéd slouží dále jako vypouštěcí otvory pro průzkumné nebo komunikační sondy nebo bóje, případně pro nouzové majáky.

Jako ostatní lodě jsou i lodě třídy Intrepid vybaveny deflektorovými štíty, které chrání loď v případě útoku. Systém štítů lodí této třídy byl v mnoha ohledech vylepšen oproti předešlým lodím. Štíty těchto lodí jsou multispektrální a multifázové, což těmto lodím umožňuje i velmi blízký průlet kolem binárního pulsaru, aniž by posádka přišla o život nebo byla loď vážně poškozena.

Lodě této třídy jsou vybaveny dvěma emitory vlečného paprsku. Oba směřují pod loď a nachází se na sekundárním trupu. První emitér je umístěn pod hlavním deflektorem, druhý v zadní části sekundárního trupu na koncové sekci paluby 14.

Vzhledem ke své velikosti jsou loď třídy Intrepid vybaveny pouze jednou velkou ošetřovnou. Ta se nachází na palubě 5 a je standardně vybavena jedním lůžkem intenzivní péče, 3 standardními biolůžky vybavenými kompletním monitorovacím systémem pro pacienty, márnicí, chirurgickým zázemím, prostorem pro ukládání biologických materiálů a také pracovnou hlavního lékaře lodi. Součástí ošetřovny je i malá lékařská laboratoř. Standardně je ošetřovna obsluhována jedním lékařem a jednou zdravotní sestrou.

Jednotka intenzivní péče se na ošetřovně nachází ve vyčleněném rohu tak, aby ji bylo možno zcela izolovat od zbytku ošetřovny. K tomuto účelu slouží instalované silové pole. Mimo vlastní diagnostické lůžko je tento prostor vybaven sofistikovaným senzorovým vybavením, které je součástí stropu přímo nad lůžkem. Toto lůžko se využívá i pro náročné operační zákroky.

Lodě této třídy byly prvními, které byly všechny již z výroby osazeny novou technologií tzv. pohotovostního zdravotnického holoprogramu, neboli PZH ve verzi 1. Tuto technologii vyvinul doktor Lewis Zimmerman, který těmto hologramům dal i svou vlastní tvář a bohužel i své poměrně nerudné chování. PZH 1 se tak stali neoblíbenými a na většině lodí nejen této třídy byly postupně vyměněni za novější verze. Jedinou lodí, kde zůstal PZH 1 nadále v užívání, byla loď USS Voyager, která se v roce 2371 ztratila v Delta kvadrantu. PZH 1 zde dosáhl zásadního vývoje a nakonec se stal plnohodnotným členem posádky.

Hlavními rekreačními zařízeními pro posádku jsou na lodích třídy Intrepid holosimulátory. Tato třída má celkem dva holosimulátory, které jsou umístěny na palubě 6. Každý z nich je schopný najednou obsloužit až 15 uživatelů. Simulátory užívané na těchto lodích představují nejnovější generaci této technologie. Mají mnohem menší spotřebu energie, než předchozí typy. To umožňuje jejich užívání i v případě nižšího stavu energie a tím bezpečnější provoz, zatímco starší modely se v případě nižší energie automaticky vypínaly.

Hlavním společenským prostorem lodi je hlavní jídelna, která je umístěna na palubě 2, v sekci 13. Standardně je jídelna osazena pouze replikátory. Ty se zde nachází celkem 4. Hned za jídelnou je pak umístěna kapitánova soukromá jídelna. Tento prostor je však možné upravit tak, že se z něj stane kuchyně s barovým pultem. Tuto konfiguraci měly všechny dosud viděné lodě, tedy USS Voyager, kde došlo k úpravě v průběhu služby, i USS Bellerophon. U této lodě není známo, zda došlo k úpravě v průběhu služby nebo byla takto upravena již z výroby. Hlavní jídelna sloužila jako prostor pro setkávání posádky, ale také jako hlavní diplomatický prostor a v případě potřeby mohla být rychle upravena jako provizorní nemocnice.

Mezi další rekreační zařízení na těchto lodí patří i tělocvična. Není však známo, na které palubě je umístěna.

Kajuty pro posádku se na lodích této třídy nachází na palubách 2, 4, 8, 9 a 13 s výjimkou kajuty kapitána, která je na palubě 3 a kajuty pro členy posádky nebo návštěvníky se zvláštními požadavky na prostředí, které se nachází na palubě 11. Ačkoliv třída Intrepid je považována za velmi pokročilou, kajuty posádky jsou obecně poměrně malé, což je však dáno také velikostí této třídy.

Standardní kajuty pro členy posádky jsou poměrně malé a situované ve vnitřní části primárního trupu, takže postrádají okna. Skládají se z obytné části vybavené replikátorem, ložnice a malé koupelny. Běžní členové posádky a důstojníci v hodnosti praporčík, pokud nebyli staršími důstojníky, kajuty sdíleli po dvou. Od hodnosti podporučíka pak obvykle obdrželi kajutu vlastní.

Důstojnické kajuty se nachází po vnějším obvodu primárního trupu, takže mají vlastní okna do vesmíru. Tyto kajuty jsou obvykle určeny pro vyšší důstojníky v hodnosti poručíka a výše. Skládají se taktéž z obytného prostoru s replikátorem, ložnice a koupelny, ale jsou prostornější. Starší důstojíci pak dostávali kajuty o něco větší s většími okny.

Kapitánova kajuta se nachází na palubě 3. Je podobná kajutám vyšších důstojníků, jen je plošně větší a je vybavena velkým pracovním prostorem s pracovním stolem a terminálem. Má také pět velkých oken s výhledem na příď lodi. Umístěna je přesně pod hlavní jídelnou.

Pokročilost lodí této třídy je viditelná také v počítačovém systému. Ten je na těchto lodích postaven na bioneurálních obvodech, které v zásadě představují organickou počítačovou síť. Nahrazují do té doby užívané isolieární obvody. Celý systém je založen na gelových bateriích, které jsou navzájem propojeny a vytváří tak v podstatě nervový systém lodi. Tento systém je mnohem efektivnější, než dosud užívané obvody a to jak v rychlosti, tak v systému organizování informací a dat. Zajímavé je, že vzhledem k tomu, že se jedná o biologický systém, je náchylný k nákaze virovými nebo bakteriálními infekcemi a jako běžný biologický organismus se dají léčit zvýšenou teplotou.

Lodě třídy Intrepid mají standardně tři transportní místnosti, které jsou umístěné na palubě 4. V případě potřeby je možné, aby byli zranění členové posádky transportováni přímo na ošetřovnu odkudkoliv z dosahu transportérů, včetně vnitřního přenosu. Každá transportní plošina má celkem šest stání. Kontrolní konzole je umístěna naproti plošině.

Na palubě 10 v zadní částí lodi je umístěn hangár raketoplánů. Tento velký prostor je rozdělen do dvou částí, zvaných hangár 1, který je určen zejména pro přistávání a vzlety raketoplánů a pro jejich dokování. Na něj pak navzuje tzv. hangár 2, který slouží především jako údržbářský prostor. Nicméně i tento hangár lze využít přímo ke vzletům. Lodě této třídy jsou standardně osazeny několika raketoplány typu 6 a typu 8. Loď USS Voyager byla navíc vybavena ještě velkým víceúčelovým raketoplánem nazvaným Deltaplán. Ten postavila přímo posádka lodi na počátku roku 2375, když se standardní malé raketoplány v Delta kvadrantu ukázaly být nedostatečnými.

Lodě třídy Intrepid jsou také vybaveny aeročlunem, který je umístěn na spodní části primárního trupu vně lodi.

Hlavními skladovacími kapacitami lodí této třídy jsou skladiště na palubách 4 a 8. Jedná se o rozsáhlé prostory, které je možné upravit pro různá prostředí dle potřeby skladovaných materiálů. Na lodi USS Voyager bylo skladiště 2 asimilováno v roce 2372 Borgy a následně zde zůstaly regenerační přístroje pro potřeby Seven of Nine, která byla posádkou lodi deasimilována.

Jako ostatní třídy i tato je vybavena zadržovací celou pro případ potřeby. Jedná se o malé prostory, které jsou vybaveny silovým polem a jednoduchou palandou.

Dále jsou lodě této třídy vybaveny několika laboratořemi, které jsou rozmístěny po celé lodi. Specialitou lodi USS Voyager je pak astrometrická laboratoř, kterou postavila posádka. Jedná se o syntézu federální a borgské technologie, takže byla vybavena mj. i temporálními senzory, které byly schopny odlišit jednotlivé časové rámce. Astrometrická laboratoř se na lodi USS Voyager nacházela na palubě 8.
Lode tejto triedy
Content © ditl.org